Kapak kecil – Malá sekerka

Vítejte v mém světě skutečného silatu. Zatímco svět je stále ohromen účinností karambitu, existuje ještě mnoho dalších zbraní silatu, které jsou pro okolní svět stále neznámé. Tato série článků vznikla, aby si čtenáři mohli zbraně silatu prohlédnout zblízka. Bojové filozofie, strategie a techniky každé zbraně jsou uchovány čisté a původní, tak jak jsem je sám získal přímo od svých mistrů.  Pokud máte zájem zkoumat skutečný silat přímo ze zdroje, jste srdečně zváni číst, cvičit a učit se toto umění naším prostřednictvím.

Rád bych vám představil malý nástroj, roztomilý, ovšem smrtící v rukou experta silatu. Tato maličkost se nazývá kapak kecil — „kapak“ doslova znamená „sekera“ a „kecil“ znamená „malý“ nebo „malá“.

Sekera byla po tisíce let nástrojem zemědělství i boje. Od té doby, co člověk uměl spojit dřevo a kámen, se zrodila sekera. Kdekoli na světě začala sekera jako zemědělský nástroj. Později se zvětšovala, ztěžovala a nabrousila, jak směřovala k tomu stát se nástrojem destrukce. Umění boje se sekerou se vyvíjelo se spolu se změnami tvaru a velikosti, až se stalo obávanou zbraní krátkého a středního dosahu.

Mezi nejvíce obávané zbraně malajského světa patří kapak kecil. Nejde o normální zemědělský nástroj, ale o speciální verzi pro bojové aplikace ve střední a blízké vzdálenosti. V průběhu let praxe a zkoumání skutečných zabíjecích scén se malá sekyrka stala oblíbenou mezi různými malajskými skupinami atentátníků a nájemných vrahů. V tomto článku budu psát zejména o skupině z Kelantanu na severovýchodě Malajského poloostrova a o druhé skupině z Jávy v Indonésii.

Sekerka Kapak z Kelantanu

První verze je kapak bungkus, sekera zabalená v kuse látky, proslavená malajskými atentátníky z Kelantanu. Tato starodávná zbraň patří Malajcům žijícím v distriktu Pattani v jižním Thajsku. Kapak bungkus se v regionu liší velikostí a designem, ale tvar zůstává vždy sekerovitý. Jako zbraň nebylo užívání sekery kapak bungkus  běžné v souboji muže proti muži. Ve skutečnosti je to zabijácký nástroj užívaný v okamžicích, když je oběť zcela nepozorná a netuší, že útok přijde. Je to zbraň překvapení.

Jakmile je oběť identifikována, atentátník studuje její denní aktivity, než naplánuje úder. Rozmyslí si také, zda oběť má být jen „poučena“ a ponechána naživu, nebo zda tento den bude její poslední! Poté se rozhodne, kdy a kde provést útok.

Nejoblíbenější místa atentátů jsou přeplněná prostranství; přiblíží se k oběti z boku nebo zezadu a udeří z bezprostřední blízkosti tak, aby dosáhl požadovaného efektu. Pro zabití míří na hlavní krční tepnu. Pokud chce oběti jenom dát „ponaučení“, udeří vzadu na hlavu, na krk nebo na ucho. Oběť padne okamžitě k zemi, rychle ztrácí krev a během několika vteřin upadá do bezvědomí.

Další populární kelantanskou verzí zabijácké sekery je Kapak terbang, neboli „létající sekera“. Uživatel této verze není pouhým útočníkem, musí to být opravdový specialista. Jde o vrhací zbraň – sekera se užívá jako projektil. Obvykle se hází z vyvýšeného stanoviště směrem dolů, aby na cíl dopadla shora. Na přeplněných místech se používala pouze samotná hlava sekery bez rukojeti. Provázek umožňuje útočníkovi po zásahu vytáhnout svou sekerku zpět.

Sekerka Kapak z Jávy

V klanu Harimau Berantai je sekera Kapak kecil součástí základního arzenálu žen válečnic. Ale i muži ji nosí jako poslední zbraň, jako krajní řešení pro krizové situace.

Původně nástroj na krájení ovoce a ostatních potravin, sekerka kapak kecil je vždy udržována extrémně ostrá. Aby se zabránilo náhodnému pořezání, je tato verze obvykle chráněna pochvou.

V silatu ve stylu Harimau Berantai existují různé způsoby držení kapak kecil. Je to klasický úchop „čepelí vzhůru“, „čepelí dolů“ a úchop s hlavicí sekerky propletenou mezi prsty ruky. Abychom pochopili účinnost sekerky, prozkoumejme anatomii nástroje. Skládá se ze dvou částí: mata (čepel) a batang (rukojeť).

V dávných dobách byla čepel složena z několika vrstev kovu, dnes se častěji užívá běžně dostupná pružinová ocel. Zadní část sekery, kepala neboli hlava, se užívá jako kladivo a přední část kekapak slouží k trhání, řezání a sekání.

Rukojeť batang se přirozeně vyráběla z několika druhů tropického tvrdého dřeva, ale nejpopulárnější je kayu nibung. Nibung se snadno získává na většině bahnitých pláží Západní Malajsie. Toto dřevo není jen extrémně tvrdé, ale má také v sobě přírodní jed, což jej činí potenciálně smrtícím, když se dostane do krevního řečiště. Rukojeť se díky svému tvaru přirozeně používá i k chytání, přidržování a bodání protivníka.

Autor: Prof Jak Othman

Překlad: Antonín Nowak