Rozhovor s misterm Silatu Ammirem…

Řekni nám něco o sobě, Ammire. Jak se jmenuješ, kolik ti je let, kdo jsi, odkud pocházíš a kde nyní žiješ?

Jmenuji se Muhammad Ammir Izzat bin Ahmad Zamzuri, ale v běžném životě dávám přednost oslovení „Ammir“. Letos (rozhovor byl pořízen v roce 2024) mi je 35 let. Jsem Malajec, pocházím z Malajsie, konkrétně z Peraku, a v současnosti žiju v Subang Jaya, stát Selangor, Malajsie.

Co tě přivedlo k bojovým uměním a proč ses rozhodl zasvětit jim život?

Byl jsem studentem v Egyptě v letech 2008 až 2013. Na konci roku 2010 vypuklo Arabské jaro – a já tam byl. Zažil jsem situaci, kdy mě honili dva vysocí místní muži, každý s nožem v ruce. Přežil jsem jen díky tomu, že jsem utekl. V tu chvíli mi blesklo hlavou: „Zabijou mě!“ A právě to byl zlom v mém životě. Před tímto incidentem jsem na bojová umění vůbec nevěřil. Ano, pár rvaček na škole nebo i v Egyptě jsem měl, ale to byly obyčejné pěstní souboje – někdo mě udeřil, já udeřil zpátky. V nejhorším modřina, vyražený zub nebo zlomená kost. Ale čepel…? To je úplně jiná liga. Pokud bych neměl kam utéct (Bůh chraň), musím alespoň vědět, jak přežít útok nožem.

Jaká byla na začátku tvoje největší výzva? A jak ses s ní vypořádal? Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys s bojovým uměním přestal? Co tě motivovalo pokračovat?

Haha, největší výzvou jsem byl já sám – protože jsem byl úplná NULA v bojových uměních. O dokonalosti nemohla být ani řeč. Můj postoj i pohyby byly zcela špatné! První dva týdny tréninku jsem měl bolesti zad jen z toho, že jsem „boxoval“ do prázdna! Ten, kdo mi tehdy pomohl, byl Khru Nizam. Kdyby mě tehdy neučil, už bych možná ani nestál – kvůli špatnému stylu úderu. Od té doby mě nikdy nenapadlo, že bych s bojovým uměním skončil. Neučím se ho proto, abych šel do ringu a stal se šampionem. Byl jsem v situaci, kdy šlo o život. Právě proto jsem si vybral výcvik u profesora Jaka Othmana – chtěl jsem se naučit reálný, skutečný boj. Nechci tvrdit, že sportovní bojová umění nejsou dobrá – naopak, jsou skvělá – ale mým cílem není být sportovec. Chci přežít. Když se stala ona událost v Egyptě, neexistovala žádná „pravidla“. Žádné váhové kategorie, žádní rozhodčí, žádný časový limit – cokoli se může stát zbraní. A hlavně… NIKDY to není jeden na jednoho.

Kdo byli (nebo jsou) tvoji učitelé a inspirace v bojových uměních? Můžeš nám o nich něco říct?

Jak jsem zmínil, víc mě zajímalo reálné bojové umění a sebeobrana. V televizi jsem viděl film „Ong Bak“. Jeho bojové scény byly trochu jiné než běžný thajský box. V jeho dialozích zaznělo „Muay Thai Chaiya“. Hned jsem si o tom začal zjišťovat víc, ale bohužel v Malajsii se to neučí. Hodně jsem sledoval videa na YouTube, nejvíc mě uchvátil Kru Praeng. Chtěl jsem se u něj učit, ale tehdy to nebylo možné.

Pak mi jeden starší spolužák doporučil Jaka Othmana a jeho “Kickboxing and Martial Arts Studio” (JOKMAS). Bylo to blízko – mohl jsem tam dojít pěšky za cca 20 minut. Udělal jsem si o tom malý průzkum a zjistil, že je i na YouTube! Narazil jsem tehdy na video od Antonia Graceffa o Silat Tomoi. Cože!? Silat nebo Tomoi? To jsem slyšel úplně poprvé. Ve zkratce – byl to boj na život a na smrt, bez řečí, bez pravidel… Tedy přesně to, co jsem hledal. Okamžitě jsem se přihlásil – a zbytek už je jenom historie.

V JOKMAS byl mým prvním učitelem Kru Nizam. Naučil mě toho hodně a díky němu jsem se opravdu zlepšil – od úplné nuly… neřekl bych, že jsem příliš velký rdina (haha), ale rozhodně jsem se dostal mnohem dál, než jsem byl na začátku. Právě on mě dovedl až k titulu Guru Muda v Silatu Harimau Berantai. Je extrémně rychlý, silný, klidný a laskavý. Trénink pod jeho vedením významně urychlil můj růst. Řekl bych, že jsem postupoval 10x rychleji než kdybych studoval pod jakýmkoliv jiným běžným instruktorem (snad?).

Když odešel, trénoval jsem přímo s profesorem Jakem. Áh, legenda sama. Jestliže mě Khru Nizam urychlil 10x, pak u prof. Jaka to šlo… na to prostě nemám slov. To bylo nádherné období, nezapomenutelné zkušenosti. Každá hodina, minuta, vteřina – učil jsem se od člověka s hlubokými znalostmi. Každá otázka, kterou jsem mu položil, byla zodpovězena s moudrostí (a ano – byl to taky vtipálek – zeptejte se kteréhokoli jeho žáka a každý Vám to potvrdí, haha!). Díky němu jsem rostl několikanásobně rychleji než při běžném tréninku.

Co jsi se od Profesora Jaka naučil? Jaké dovednosti, techniky a zbraně jsi s jeho pomocí studoval? Která část tréninku ti přišla nejzajímavější a nejpřínosnější?

S profesorem Jakem jsem se učil Silat Tomoi Raja Rimau (Styl královského tygra Tomoi) a Silat Harimau Berantai (Styl řetězem spoutaného tygra). Začal jsem s nimi sice už pod vedením Khru Nizama (protože prof. Jak tehdy často vycestovával do USA), ale právě tyto dva styly (spolu s dalším, Silat Gayong Harimau International byly hlavními styly, které zesnulý prof. Jak vyučoval.

Učil mě techniky těchto stylů Silatu a otevřel mi oči v tom, že silat má určité společné prvky – ať už jde o postoje nebo způsob provádění technik. Jasně, máme dvě ruce a dvě nohy, takže mnohé způsoby provádění úderů nebo kopů se opakují, ale konkrétní styl provedení a filozofie v jejich pozadí se liší. Sdílejí sice některé podobné principy (některé styly jich mají 7, jiné 10 nebo jiný počet), ale to, která filozofie se staví na první místo, určuje charakter daného Silatu. Kromě toho hrají významnou roli i používané zbraně a způsob jejich použití – i to dává jednotlivým stylům jejich identitu.

Kdybych měl vyjmenovat všechny zbraně, které jsem se učil… no, bylo by jich hodně. Od holých rukou přes malé zbraně, pak středně velké zbraně až po meče. Je jich tolik, že je vypíšu na svém Facebooku a webu, abyste měl přehled o tom, co se v rámci Silatu Harimau Berantai a Tomoi Raja Rimau můžete naučit (nezapomeňte nás sledovat na sociálních sítích!).

Na trénincích s prof. Jakem mě nejvíc zaujalo a zároveň mi nejvíc dalo to, že v našem stylu Silatu zbraně nejsou jen „prodloužením rukou“. Tato fráze sice platí, ale není to tak zdaleka vždycky. U nás se neučíš jen údery a páky holýma rukama a pak prostě vezmeš zbraň a děláš totéž. Každá zbraň mění způsob provedení techniky. Věda o užívání každé zbraně je vyučována opravdu do hloubky – a to je bezpochyby obrovský přínos, nejen pro mě, ale pro každého, kdo se Silatu učí. Jak říká můj přítel Antonín Nowak, je to opravdový „game changer“.

Jak vypadaly soukromé lekce a tréninky s tvým učitelem? Jak byly strukturované, jak dlouho trvaly a jak náročné bylo tempo? Vím, že jsi také pomáhal svému učiteli při pořádání seminářů a webinářů. To pro tebe muselo být hodně náročné. Co ti to vzalo a co ti to naopak dalo?

Ve skutečnosti žádné „soukromé lekce“ neexistovaly – spíš to tak prostě vyšlo, protože starší žáci prof. Jaka tou dobou odešli a už se k němu na tréninky nevrátili. Takže jsem zůstal sám, dokud se ke mně nepřipojili Guru Brandon a Guru Azhan.

Byli jsme „masírováni“ podle již hotového sylabu, který prof. Jak vytvořil – tedy Harimau Berantai fáze 1 až 3 a Silat Tomoi Raja Rimau fáze 1 až 4. Po zvládnutí těchto fází jsme byli „nasyceni“ mnoha dalšími technikami – říkáme jim „buah“, tedy bojové pohyby a kombinace – jak v boji beze zbraní (údery a kopy, páky a škrcení), tak se zbraněmi každého stylu. Instrukce byla naprosto jednoduchá: naučte se vše nazpaměť a pochopte význam těchto technik.

Silat je v mnoha ohledech velmi tradiční bojové umění, které je na Západě téměř neznámé. Stylů pravého, tradičního a funkčního silatu ve srozumitelné podobě je zde opravdu málo, dají se doslova spočítat na prstech jedné ruky. Co podle tebe Silat, tak jak ho praktikuješ, může nabídnout zájemcům? Hodí se Silat pro to, co nazýváme „pouličním bojem“ nebo třeba pro přípravu na “zombie apokalypsu“?

Jako cvičenec Silatu, který se učil pouze od jednoho člověka (zesnulého pendity Jaka Othmana), mohu říct, že styly, které jsem se naučil (především HB – Harimau Berantai a RR – Raja Rimau), jsou velmi přímočaré a obsahují bojovou filozofii, která nesměřuje k vítězství v ringu, ale k úplné eliminaci protivníka, a to včetně použití zbraní.

Takže osobně věřím, že Silat, který jsem se naučil, je naprosto vhodný pro reálnou sebeobranu na ulici – protože na ulici žádná pravidla neexistují. Porozumění těmto filozofiím je klíčové, pokud chce člověk přežít v případě napadení. Všechno, co máš po ruce, se dá použít jako zbraň – a mělo by – protože tím se výrazně zvyšují Vaše šance. Zombie apokalypsa? Rozhodně! Tyto styly ti výrazně zvýší šance na přežití. Nejen díky znalosti zbraní, filozofie a taktik, ale i proto, že prof. Jak nás učil také taktice – jak jednat v týmu, jak se zaujímat bojovou formaci, jak používat tajné signály (ale o tom si třeba řekneme víc někdy příště). Všechny tyto znalosti nám předal.

Například thajský box si v naší zemi v posledních letech získal velkou popularitu. Také filipínská bojová umění, kde se hodně trénuje s ratanovými holemi, noži, mačetami a dokonce i s malajským karambitem. Co v tomto ohledu nabízí tradiční Silat? Proč by měl někdo, kdo trénuje Muay Thai, MMA, BJJ nebo FMA, obrátit svou pozornost k Silatu?

Každé bojové umění je něčím výjimečné. Nehodlám hanit žádné moderní nebo novodobé bojové styly – mnoho z nich vychází z tradičních základů. Evoluce je dobrá věc, protože ukazuje, že lidé se snaží své umění neustále vylepšovat. Jenže kvůli době míru se ta evoluce často posouvá víc směrem ke sportu – a tím se někdy ztrácí původní smysl toho všeho: přežít boj a přežít válku.

Myšlení sportovce v ringu je jednoduché – vyhrát. Ne zabít. To v žádném sportu není cílem. Mnoho starobylých technik, které zajišťovaly přežití v boji na život a na smrt (nebo ve válce), bylo záměrně odstraněno, aby se předešlo smrtelným následkům v rámci sportu. A právě tady je ten problém – proč by tyto techniky měly zaniknout, když mohou být rozhodujícím faktorem pro přežití v reálném životě?

Je třeba si uvědomit, že mimo sportovní prostředí žádná pravidla neexistují. Ženu může napadnout muž, který váží třikrát víc než ona – a co hůř, útočníků může být víc. Není to jeden na jednoho. Právě proto věřím, že každý by měl poznat reálný, skutečný Silat.

Jaký je tvůj cíl nebo sen? Čeho chceš v bojových uměních dosáhnout? Kam směřuješ?

Od prvního dne je mým cílem mít znalosti a BÝT SCHOPEN je v krizové situaci skutečně použít – přežít. Je to cesta, která nikdy nekončí. Možná teď ty znalosti mám (i když samozřejmě ne všechny), ale dokážu je použít, až na to přijde?

To, co teď dělám, je směr, kterým chci jít dál. Sdílím všechno, co jsem se naučil (a co se stále učím), s nadějí, že to bude k užitku ostatním. Snažím se pracovat s tím, co mám, a dělat to, co je v mých silách. Je to i v souladu s tím, co vždy chtěl dělat prof. Jak. Není to lehké – to přiznávám. Nejsem žádný velmistr a nikdy jsem se jím ani nechtěl stát. Jen sdílím to, co jsem získal při tréninku s profesorem Jakem – a věřím, že ti, kteří se od něj učili, chtějí v jeho odkazu pokračovat.

A nakonec jedna zapeklitá, možná až troufalá otázka: Co podle tebe představuje skutečné tajemství bojových umění? A co vidíš jako největší tajemství Silatu?

Jsem v bojových uměních a v Silatu pořád ještě nováčkem. Navíc jsem se učil jen od jednoho člověka – a to pouze dva styly – Silat Harimau Berantai a Raja Rimau Tomoi. Ano, trochu jsem se učil i Gayong Harimau, ale zase ne tolik.

Takže když mluvím o tajemstvích, myslím tím pouze tyto dva styly, které jsem poznal. Každý styl Silatu nabízí něco jedinečného. Každý má svou filozofii a charakteristické rysy. U těch dvou, co jsem se učil, se některé filozofie prolínají – většinou jsou stejné, jen v Harimau Berantai má prioritu filozofie „X“, zatímco v Raja Rimau je to „Y“.

Prof. Jak navíc vždy říkal, že každý styl Silatu má v sobě něco výjimečného, co stojí za to objevit. Ale otázka zní – zná to ten, kdo to vyučuje? Protože buď ten člověk to tajemství stále drží v sobě… nebo ho ve skutečnosti vůbec nezná.

Guru Ammire, děkuji ti za tvou velkou trpělivost a za tvé upřímné odpovědi na mé otázky, které pomáhají poodhalit závoj tajemství, jenž silat dosud halí před světem. Možná není příliš odvážné říci, že studenti z Malajsie i z celého světa cítí hlubokou vděčnost za to, že mohou studovat bojová umění s tebou a lidmi, jako jsi ty. Silat Harimau Berantai a Silat Tomoi jsou fascinující bojová umění, která – ač velmi tradiční – jsou zároveň i nesmírně efektivní v reálném boji a mohou mnoho nabídnout každému, kdo hledá opravdovou sebeobranu.

Na závěr ti přeji mnoho úspěchů ve tvém úsilí. Určitě stojí za to zmínit i nadcházející sérii webinářů a online lekcí, která by měla začít zhruba někdy v lednu/únoru 2025, a poté letní tábor v Malajsii, který by se měl, pokud vše dobře dopadne, konat v červenci 2025.

Antonín Nowak